Historie

Původní inspirací pro Hlášky, a jakýmsi jejich předchůdcem, byly papíry, na něž můj spolužák Otto Filip Rusina (dnes Fischer) zapisoval některé hlášky učitelů a spolužáků. Ty jsou dnes uloženy v mé databázi jako PapírHlášky pod ID P0–P261.

Nápad na vytvoření elektronické databáze hlášek jsem dostal o letních prázdninách roku 2016. Začal jsem pro tento účel využívat aplikaci Memento Database. Poctivým zapisováním postupně vznikly HláškyOriginal, dnes uložené pod ID O0–O1011.

Jakmile mi databáze přišla moc velká a chtěl jsem provést jistá vylepšení, vytvořil jsem novou — tím vznikly DalšíHlášky (D0–D557) a NovéHlášky (N0–N1435). Původně jsem zapisoval jen hlášky učitelů a spolužáků, z nichž každý měl osobní ikonku, poté jsem přešel na libovolné lidi, kde to už ovšem už s ikonkami úplně nešlo.

Postupně jsem došel k závěru, že aplikace Memento Database je pro mé účely příliš omezující a bude to chtít vlastní řešení. Naštěstí už jsem uměl programovat a znal jsem úžasnou aplikaci Termux, která umožňuje psát a používat kód i na telefonu, takže jsem si napsal pár skriptíků v Ruby pod názvem hlas0, které umožňovaly zapisovat i zobrazovat hlášky v prostředí terminálu a ukládaly je do jednoduchého textového souboru. Memento Database naštěstí umožnila export do CSV, takže šly do tohoto prostředí dostat i staré hlášky. V této éře se objevily TermHlášky (T0–T1158).

Později mi došlo, že když už jsou hlášky uložené v lidsky čitelném textovém souboru, proč s nimi neinteragovat přímo přes textový editor? Jelikož jsem na tuto otázku nedokázal odpovědět, napsal jsem si rozšíření pro textový editor Vim pod názvem hlas1, které umožňovalo snadnou správu hlášek. Odsud pochází VimHlášky s ID V0–V982.

Čas utekl a přišla maturita, načež jsem nastoupil na vysokou školu (FJFI ČVUT). Škola poskytovala (a už bych neměl používat minulý čas) studentům možnost hostovat na školním serveru (KMLinux) jednoduché webové stránky s podporou CGI, takže jsem se rozhodl provést něco, co jsem měl už delší dobu v plánu, ale okolnosti mi to neumožnily — vytvořit volně přístupnou webovou stránku (ano, to je tahle), kde by si mohl kdokoli prohlížet a zapisovat hlášky. Pár prasáckých skriptů v Pythonu a šablon v mém vlastním značkovacím jazyce xidoc a stránka s názvem hlas2 byla hotová. Zde se zapisovaly WebHlášky s ID od W0.

Ovšem ukázalo se, že stránka byla napsaná až moc prasácky a nedala se udržovat, takže jsem se rozhodl ji přepsat. Použil jsem jazyk Nim, čímž vznikl projekt Drbna. Dodnes tady zapisuji (a občas dokonce i zapíše někdo jiný) hlášky s ID od A0.